V neděli 22. dubna 2012 se uskutečnil pietní akt na Ploštině, kterého se pravidelně zúčastňují desítky lidí, ale i vrcholní představitelé státu, krajských a obecních samospráv. Zatímco velké vzpomínkové akci nechyběl patos, podpořený přítomností významných čestných hostů a armády, naše prožitky z toho místa byly intimnější a odehrávaly se více v niterných pocitech. Nádherná horská krajina velice kontrastuje s neštěstím, které se tu před 67 lety odehrálo.

Ploština, Prlov a Vařákovy Paseky – to jsou tři místa ve valašských kopcích, které poznamenaly na úplném konci války lidské tragédie. Příběh Ploštiny je z nich asi nejznámější, pravděpodobně proto, že si vyžádal nejvíce obětí.

V listopadu 1944 se ze Slovenska do Vizovických vrchů a Beskyd přesunuly jednotky partyzánů z brigády Jana Žižky a to pod vedením majora Dajana Bajanoviče Murzina. Partyzáni si zvolilli za novou základnu drnovickou osadu Ploština a samoty v jejím okolí. Odtud partyzáni podnikali své záškodnické akce. Na jaře roku 1945 však do partyzánského oddílu pronikli dva placení konfidenti gestapa – Oldřich Baťa ze Zlína a František Machů ze Zlámance. Poznali rozložení a počty partyzánů i pasekáře, kteří jim pomáhali. Dne 18. dubna 1945 zběhli z hlídky a dostali se do Zlína na gestapo. Na základě jejich informací byla uspořádána trestní akce německého policejního komanda SS a speciální protipartyzánské jednotky Josef. Výchozím bodem jednotky byly Vizovice. Odsud vyrazily dvě skupiny Němců a s nimi i zrádci Machů a Baťa. Smyčka se stahovala okolo Ploštiny. Partyzáni byli včas varováni a podařilo se jim utéci do lesa pod Klášťov. Pasekáři zůstali v domnění, že když Němci partyzány nenajdou, tak se jim nic nestane. Ale zrádci ukazovali na domy a konkrétní lidi, kteří partyzánům pomáhali. Němci prohledávali domy, vyslýchali, rabovali, rozbíjeli, brali jídlo, oblečení, cennosti, dobytek. Pasekáře bili do krve a chtěli vědět, kde se nacházejí partyzáni. Pak začali zapalovat domy, zaháněli do nich obyvatele, stříleli je a zaživa upalovali.

Na Ploštině shořelo 10 domů a našlo smrt celkem 23 mužů a 1 žena, z toho 9 lidí z Drnovic, 7  z Vysokého Pole, 5  z Tichova, 2 z Pozděchova a 1 z Lačnova. Oběti této tragédie byly pohřbeny v pondělí 23. dubna na hřbitově v Újezdě. Ten samý den však řádění fašistů pokračovalo. V Prlově bylo zastřeleno, upáleno a oběšeno 18 občanů, z toho 5 žen. Ještě 2. května 1945 byly vypáleny nedaleké Vařákovy paseky u Lačnova, kde zahynuli 4 občané.

Všechny tyto hrůzné činy se odehrály několik dnů před osvobozením republiky. Zrádce Baťa byl po válce 30. srpna 1945 odsouzen v Uherském Hradišti k trestu smrti oběšením a Machů byl při útěku zastřelen u Klučenic v okr. Milevsko.

Ploštinské domy byly znovu postaveny roku 1947 a téhož roku také byla vysvěcena nově postavená kaple P. Marie Bolestné, na jejíchž pilířích jsou desky se jmény všech zavražděných pasekářů. Každodenní život se tady ale už nevrátil. V 70. letech byla Ploština vyhlášena Národním kulturním památníkem. Dominantou celého místa je památník obětem II. světové války a okupace. Památník byl vybudován na malém návrší nad osadou  v roce 1975 a to k 30. výročí osvobození a nově zrekonstruován Zlínským krajem v roce 2008. Je zde také vybudována expozice Muzea jihovýchodní Moravy ve Zlíně.

informace čerpány také z: http://www.obec-drnovice.cz/plostina/