HISTORIE

Stručný popis působení této skupiny:

Skupinu Clay s vysílačkou Eva bezesporu můžeme počítat mezi nejúspěšnější paradesantní skupiny vysazené na našem území v období nacistické okupace. Nejen tím, že všichni členové splnili svůj úkol a i přes řadu nepříznivých okolností dokázali přežít až do konce války, ale hlavně tím jak výborně ho splnili. A to je právě více než udivující. Skupina dokázala postupně do příprav k ozbrojenému povstání zapojit téměř celou východní a jihovýchodní Moravu. Vytvořila velkou a pevnou síť, kterou díky opatrnosti jejích členů nikdy nacistické represivní orgány nedokázali úplně zničit. I když se o to snažili i infiltrací kolaborantů. Ozbrojené povstání se sice nakonec neuskutečnilo, ale i tak výsledky skupiny mluví samy za sebe. Kromě nesmírné organizátorské práce, kdy byly postupně organizačně podchyceny okresy Hranice na Moravě, Valašské Meziříčí, Vsetín, Holešov, Uherské Hradiště, Hodonín, Kyjov, Židlochovice, Kroměříž, Uherský Brod, Přerov a především pak Bystřice pod Hostýnem, dále Zlín a Frenštát po Radhoštěm, navázali příslušníci desantu spojení se skupinou Alfa Rady tří a jejím prostřednictvím i s výsadkem Carbon, který byl vysazen společně s nimi. Během září 1944 bylo připraveno jedenáct ploch pro přijetí výsadků zbraní. Navázání kontaktů s 1. čs. partyzánskou brigádou Jana Žižky bylo přerušeno přepadením štábu brigády 2. listopadu u Čertových mlýnů v blízkosti Martiňáku. Znovu však bylo obnoveno, když se celý štáb přesunul do Hostýnských vrchů a začal zde působit. Imponující byla zejména činnost zpravodajská. Čestmír Šikola, radista skupiny Clay, přijal nejméně 250 a vyslal přes 800 radiogramů.

Ihned po svém vysazení 13. dubna 1944 ve 0:30 se skupina musela přemístit na některou ze záchytných adres. Tyto byly ve Valašském Meziříčí, Rožnově pod Radhoštěm a Bystřici pod Hostýnem. Když se skupina dostala ke Třem kamenům u Tesáku, dohodli se, že kvůli tenčícím se zásobám jídla a zvětšující se únavě půjdou na adresu do Bystřice k zámečníkovi Oldřichu Procházkovi. U něj prožili první horké chvíle, když je Procházka považoval za agenty provokatéry. Po vyjasnění celé situace se ale stal jedním z jejich největších podporovatelů. Dalšími odvážnými spolupracovníky byli četnický strážmistr ve výslužbě Jan Filip a Karel Kučera, u kterého Bartoš se Šikolou bydleli. Zde 30. dubna provedli první navázání radiového kontaktu s ústředím v Londýně. Začali také budovat tajnou informační síť. Několikrát se museli stěhovat. V druhé polovině srpna se Šikola přestěhoval i s vysílačkou do Blazic. Pod vlivem srpnových událostí, zvláště po vypuknutí Slovenského národního povstání, začaly sílit požadavky o přísun zbraní. Proto začala skupina organizovat výsadkové plochy a velení pro případ ozbrojeného povstání. Gestapo dlouho nic o Clay nevědělo, ale poté co byli do skupiny infiltrováni kolaboranti Bednář a Šmíd, gestapo 28. prosince utáhlo své sítě. Skupina Clay musela z kraje pod Hostýnem uniknout. Další úkryty byly domluveny na jižní Moravě (Tvrdonice). Tam se postupně skupina dostala, nepřestala vysílat a neztratila kontakt s okresy. Ve chvíli, kdy se rozhodli k návratu do Zlína, gestapo znovu udeřilo a jim se opět jenom se štěstím podařilo uniknout. Skupina se vydává na pěší pochod směr Čejkovice, kde bydleli Bartošovi známí P. Skalník a Fabiš. Tato cesta jim trvala poměrně dlouho a prošli Napajedla, Modrou, Velehrad, Buchlovice. Po několika dnech pobytu v Čejkovicích se dozvěděli, že byl osvobozen Lanžhot a proto se vydali pěšky přejít frontu. To se jim podařilo a 20. dubna se dostali do Košic, aby na hlavním štábu ohlásili ukončení své mise.

Výchozím zdrojem pro poznání osudů Clay-Evy pro nás byla kniha Clay-Eva volá Londýn, kterou podle vzpomínek Antonína Bartoše zpracoval Radimír Kunc. Je psaná velmi čtivým stylem se smyslem pro dramatický popis událostí. Již po prvním přečtení nás velmi zaujala.

© Clay-Eva.cz 2023