Nultý ročník

Několik postřehů z prvého zkušebního nultého ročníku této akce

Nultý zkušební ročník se uskutečnil 31. října a 1. listopadu 2003. Chtěli jsme si vyzkoušet, jestli náš původní záměr je vůbec realizovatelný.

Stanovisko organizačního štábu:

Zhodnocení akce – Marek:

„Jedná se o vcelku náročný pochod. Vyráželi jsme kolem čtvrt na deset z Rackové. Při nultým ročníku bylo místy dost větrno. Ale větr byl celkem teplý. Teplota byla – tipuju – tak 4 až 9 stupňů. Větrný počasí rozhánělo mraky a většinu doby jsme šli jenom s chemickým světlem. No, měli jsme ty chemický světla dvě. Jedno bylo modrý a druhý žlutý. Rozlomili jsme je hned v Rackové a obě vydržely až do rána. To žlutý bylo, jak se dalo předpokládat, lepší. Ještě večer toho dne, kdy jsme došli, svítilo. Baterky jsme používali minimálně.
Pochod se trošku lišil od toho, který se půjde na prvním ročníku v dubnu 2004. Některý místa byly dost nepřehledný a špatně značený. Třeba z Lukovečka jsme měli dojít po zelené přes Ondřejovsko na Okluk, ale objevili jsme se rázem na rozcestníku „U Dubu“, takže následovaly opravný kurzy, kterýma jsme se dostali zpátky na požadovanou trasu (musím touto cestou poděkovat Vymíkovi, který se asi nejvíc podílel na určování trasy).
U Třech kamenů bylo asi nejvíc větrno a větr už nebyl zas tak teplý, takže jsme se všeci zapínali a také se zde projevily první nedostatky v zásobách potravin některých členů. Tady se cesta odvrací od původního záměru skupiny CLAY a stáčí se zpět, směrem k Bystřici p/H. Minuli jsme sjezdovku na Tesáku, kde jsme zpozorovali ňáký drobný hromádky sněhu a ledu (i když v tu dobu nikde v okolí nebylo po sněhu ani vidu ani slechu). Když už rozebírám ten terén, tak místy bylo dost blata.
Nakonec jsme teda kolem půl sedmé dorazili do Bystřice, musím přiznat, že jsme toho měli dost, protože jsme šli jenom s minimálníma zastávkama a některý „úpravy kurzu“ nás dost zdržely.
Proto jsme přehodnotili celou situaci a některý pasáže typu: „Tam to pak říznem lesem po srázu dolů až narazíme na značku“ a jiný jsme nahradili menšíma oklikama po značkách. Myslím, že když bude pochod začínat kolem 19.00 hodiny, teda o 2 hoďky dřív, než jsme to šli my, tak to bude v pohodě a účastníci se nebudou muset tak hnat – zvlášť, když jede hodně vlaků a autobusů z Bystřice celý dopoledne.“
Hovorová řeč zachována

Zhodnocení akce – Jadran:

„Marek zde nastínil situaci počasí, trasy. Já bych k tomu dodal, že nejnepříjemnější částí trasy bylo, když jsme honili vlak. Ke konci trasy už jsme toho měli dost a tak stále myslet na to, že nám za x minut jede vlak bylo dost stresující. Jak Marek poznamenal, řešení je nasnadě – posunutí výchozího času. Doufám, že se účastníci nebudou muset hnát tak jako my (tedy pokud fatálně nezbloudí). Dospat se takto náročný pochod dá také vcelku jednoduše. Z našich zkušeností z nultého ročníku víme, že od 7:00 – do 12:00 se člověk vyspinká až hanba. Já sám jsem již odpoledne mohl dělat duševně náročnou činnost a Kenny s Čoudym již byli schopni zúčastnit se zkoušky své kapely. Takže to není tak velký problém.“

Interview s Kennym:

R: Co tě přimělo se zúčastnit se této akce?
K: Moje zalíbení v nočních pochodech, momentálně volný čas a skvělí organizátoři 🙂
R: Připadal ti čas startu 21.00 h jako vhodný?
K: S určitým orientačním smyslem a trochou štěstí je možné stihnout pochod i s tímto časem startu. Pro pohodlí putujícíchby však bylo lepší čas posunout o 2 hodiny dříve
R: Který úsek pochodu ti připadal nejobtížnější?
K: Prvním obtížným úsekekm byl úsek z Lukovečka po Ondřejovsko – problém se značením.
Druhým byl sestup z Tesáku, kde se již projevovala únava.
R: Myslíš, že by bylo vhodné uskutečnit pochod v méně než třech osobách?
K: Z matematického hlediska vás tedy zajímají skupiny s jedním nebo dvěma členy? Rozeberme si jednotlivé případy:
1.) Aby šel jeden je kravina.
2.) Aby šli dva – od toho jsou tu jiné akce, z nichž víme, že je to náročné ve dne, natož v noci.
R: Jak jsi byl vybaven jídlem na tento pochod? Bylo to dostačující?
K: Na pochod jsem si lehkomyslně vzal pouze nesnězenou svačinu ze školy. Čímž jsem se později „dožral“(myšleno obrazně. Pozn.: poté se rozesmál a asi pět minut s ním nebyla kloudná řeč, než se trochu uklidnil). Všem budoucím „přechodníkům“ doporučuji nechat si „od maminek“ nabalit přehnaného množství energetické stravy. Když vám zbyde, můžete se se mnou rozdělit 🙂
(pozn.: toť vyčerpávající rozhovor s Kennym)