Hostýn - dopoledne 3. ledna 2009

Main menu:

KRONIKA POCHODU

Tato stránka je ve výstavbě. Objeví se tady scan kroniky pochodu a také komentáře účastníků k pochodu.

Příběhy účastníků:

Miroslav Šošolík, Valašské Meziříčí –  k devátému ročníku pochodu z roku 2012:

Příběh letošního pochodu.

Letošní pochod Clay–Eva byl (zatím) mým čtvrtým vzpomínkovým pochodem. Na trasu až z Hostišové sice už nemám, z Rackové jsem si věřil. Už na nádraží v Holešově mě povzbudila hojná účast (plný autobus), většinou o jednu až dvě generace mladších skautů.

Vzpomínkový akt v místě seskoku skupiny byl důstojným připomenutím hrdinství parašutistů, keří se po letech (a náročné přípravě) vrátili do vlasti s nasazením vlastních životů pomoci při osvobozovacích akcích. Ale i hrdinství těch, kdož jim pomáhali zejména po zkušenostech z heydrichiádou.

Byť se při startu pochodu zhoršilo počasí, první kilometry do Lukovečka patřily k nejrychlejším. Vynechávaje obvyklé předcházející zastávky jsem brzy narazil na zelenou značku, domnívaje se, že jsem se vyhnul bloudění z minulých ročníků. Když jsem značku ztratil, zamířil přímo ke hřebeni… Téměř jsem zajásal, zahlédnuv nahoře vlevo blikající baterku. Byl to můj známý, bělovlasý starší kolega z minulých pochodů, jdoucí od rozcestí U dubu. Od příštího rozcestí jsem (po krátké kuřácké) šel opět sám, hledajíc správnou odbočku na Lukovské polesí. Žádná blikající baterka, opět jsem volil výstup na hřeben, po kterém jsem opět nalezl značku (i s baterkami). Celou další trasu jsem si vychutnával náladu nočního lesa a blikajících světýlek, po zdolání Holého kopceuž jsem věděl, že dojdu včas.

U třech kamenů delší svačina, poslední foto (na Skalném jsem zjistil, že mi došly baterky), před svítáním jsem vylezl z lesa u Lázní.

Nakonec se mi podařilo dorazit na ČD BpH v osobním rekordu. V minulých ročnících jsem tam nikdy nedošel před šestou.

Proč chodím Clay–Eva ? Dověděl jsem se o pochodu asi před pěti lety z Holešovska. Příběh skupiny jsem si trochu pamatoval z rodinného vyprávění v dětství, a z knihy Clay-Eva volá Londýn, jež u nás kolovala, až se ztratila. Trasa sice vede mimo revír bývalé hájenky Hačky na Petřejovem,(na které sloužil v době války můj strýc Rudolf, a ve kterém operovala skupina mjr. Murzina), ale úsek od Ondřejovska dále jsem již za světla prošel mnohokrát, i v zimě. Taky skutečnost, že parašutisti seskočili šest týdnů před mým narozením (v Přílepích) mě vyprovokovala aspoň jednou si jejich trasu projít.

Děkuji za pěkné zážitky, doufám, že si je zopakujeme i v příštích letech. Nějaké to bloudění nevadí, dodá to pochodu tu šťávu.

Zdraví Miroslav Šošolík z Valašského Meziříčí  (je to jen přes pár kopců).
23. dubna 2012