První ročník
Ještě před popisem vlastní akce musím oznámit, že se o naší akci dozvěděli dokonce až v Kanadě. Konkrétně vydavatel Kanadských listů Mirko Janeček, který se v těchto listech o naší akci zmínil. Také jsme psali poslednímu žijícímu členu paraskupiny – plk. v.v. Čestmíru Šikolovi. Odpověděl nám jeho vnuk Petr Šikola, že jsme „dědečkovi“ udělali radost. To nás těší a přejeme mu tímto pevné zdraví.
Ale teď už k vlastní akci.
První ročník se uskutečnil z pátku 16.4.2004 na sobotu 17.4.2004. Celkem se nás sešlo 15. Není to nijak velké množství, ale na to, že jsme o akci informovali pouze Skauty a turisty okolních měst (a také prostřednictvím těchto stránek), tak jsme byli s účastí celkem spokojeni. Už při plánování akce jsem byl raději pro menší skupinu lidí, protože jsme s takovou akcí jsme neměli moc zkušeností.
Jednalo se o 4 skupiny po 3, 3, 4 a 5-ti osobách. Počasí nám naštěstí přálo a byl krásný slunný večer, ikdyž ráno se ještě honily po obloze mraky.
Z přihlášek účastníků pochodu logicky vyplynulo, že se musíme setkat již v Holešově na nádraží ve stejném autobuse, který jel do Rackové. Avšak dvě skupiny jsme přehlédli a ty se k nám samy nehlásily (ikdyž jsme měli na rukávech pásky s nápisem „CLAY“). Z toho pramenila komická situace. Protože jsem si myslel, že vlak od Kroměříže má zpoždění, tak jsem nastupoval do autobusu jako poslední a ještě jsem se ptal řidiče, jestli čeká na tento vlak. Řidič však řekl, že odjezd má v 18.00 a na nic nečeká. Přemluvit se nenechal. Proto jsem se odebral na sedadla za ostatními a uvažoval co teď… Vytáhl jsem složky, kde jsem měl kontakty na zbylé dvě skupiny a rozhodl se, že jim zavolám a domluvíme se, jak to uděláme. Vzal jsem telefon a vytočil první číslo. Vtom začal zvonit mobil o dvě sedadla předemnou, když jsem ve sluchátku uslyšel to samé co říkal dotyčný na předních sedadlech, všechny nás to rozesmálo. Tak jednu skupinu bychom měli. Tak jsem vytočil druhé číslo a z legrace prohodil, ať se ostatní dívají po autobusu. Vtom začal zvonit mobil 4 sedadla před námi. Rovnou jsem zavěsil, protože bylo jasné, že jsme všichni…
V Rackové započal pochod na autobusové zastávce po krátkém seznámení s historickou událostí. První vyrazila tříčlenná skupina z Rokytnice u Přerova. Po dvaceti minutách vyrazila první skupina Skautů z Holešova a po dalších dvaceti minutách tříčlenná skupina Skautů z Kroměříže. Hodinu po odchodu první skupiny jsme vyrazili také my – organizátoři.
Pochod začínal pěkně. Když jsme vycházeli, bylo ještě světlo. Ale kvapem se smrákalo, takže už na Hadovně jsme vytahovali baterky, aby nás viděla projíždějící vozidla. V Lukovečku už byla „tma jak pytli“. Baterky jsme se snažily nepoužívat, ale z toho pak pramenilo pár odklonění od značky. Až na Tesák vše probíhalo hladce a cesta byla pěkně značena, ale z Tesáku byla nějak špatně značena žlutá, takže jsme to vzali „vzdušnou čarou“ a šli směrem k silnici, kde vyúsťovala značka. Nebyla to nijak příjemná trasa, ale na silnici jsme se dostali a dále už pokračovali přes Chvalčov do Bystřice. Do Bystřice jsme došli zároveň se skupinou z Rokytnice. Bylo něco kolem 03.40h. Zbylé dvě skupiny už dorazily před námi.
Podělili jsme se o zážitky z pochodu a za chvíli už jel vlak (04.19h). Ještě ve vlaku jsme rozebírali trasu. V Holešově jsme se rozloučili a každý utíkal domů s představou měkkých peřin a odpočinku…
Každý účastník obdržel Účastnický list a placku z březového dřeva. Připomínám, že kdo se na dalším pochodu touto plackou prokáže, bude mít určité výhody.
 |