Stručný obraz vzniku a působení výsadkových jednotek v Anglii v průběhu II. světové války
Myšlenka vytvořit v rámci čs. vojenské jednotky na západě výsadkové vojsko se objevila již v roce 1940. Realizovala ji skupina pro zvláštní účely, součást 1. oddělení odboru (tzv. ofenzivního) exilového ministerstva národní obrany (dále MNO) v Londýně. Tato skupina podléhala přímo přednostovi II. oboru MNO plk. gšt. Františkovi Moravcovi. Představitelé ministerstva začali v důsledku vývoje války jednat s britskou stranou. A konkrétně v této otázce vedli rozhovory s Výborem pro zvláštní operace (Special Operations Executive – dále SOE) a Tajnou zpravodajskou službou (Secret Inteligence Service – dále SIS). S mimořádným pochopením britské strany byl brzo plán československých zpravodajců přijat. Vypracováním návrhu na výcvik parašutistů byl pověřen pplk. Karel Paleček.
Hlavním úkolem této instruktorské skupiny bylo vycvičit vybrané dobrovolníky z 1. čs. samostatné brigády ve Velké Británii pro ilegální činnost na okupovaném území republiky. Počítalo se s prováděním zpravodajských, sabotážních, spojovacích i teroristických úkolů. K výcviku byli přijímáni důstojníci, rotmistři, poddůstojníci i vojíni, kteří byli vytipováni svými veliteli a po vykonaném pohovoru se dobrovolně přihlásili. Zvláštní skupinu D, která byla náborem pověřena, vedl tehdy štábní kapitán generálního štábu Jaroslav Šustr. Vybrané osoby byly od roku 1941 do roku 1943 postupně posílány do zvláštních kursů umístěných převážně v odlehlých venkovských oblastech Anglie a Skotsku. Tyto Special Training Schools – Speciální tréninkové školy (dále STS) vytvořila pro své spojence SOE. Náplň výcviku se řídil úkoly skupiny, s nimiž byla vyslána do nepřátelského týlu. Obecně můžeme říci, že se výcvik skupiny skládal ze tří částí: ze školení základního, udržovacího a speciálního.
Základní výcvik v sobě skrýval zvládnutí útočného boje (assault course) a kurz vzdušného výcviku (para course). Cílem kurzu bylo získat praktické i teoretické znalosti útočného boje a vytvořit ve vojácích základní návyky při pohybu v krizových situacích. Samozřejmostí muselo být upevnění fyzické i psychické odolnosti, polní výcvik, střelecký výcvik, boj zblízka, používání výbušnin, radiotelegrafický výcvik, zpravodajská a topografická příprava.
V letech 1941 – 1943 prošlo výcvikem kolem 300 mužů, ze kterých pak bylo vysláno do zvláštních operací 90.
První výsadková operace pod krycím jménem Benjamin byla realizována po dvou neúspěšných pokusech 16. dubna 1941. Měla prověřit možnosti vysílaní paraskupin do vlasti. Tato první akce se nezdařila. Parašutista rtn. Otmar Riedl místo dopadu u Kolína skončil v Alpách (Landech v Rakousku). Měl úkoly kurýrní – doručit poselství E. Beneše čs. odboji.
V dalším operačním období od podzimu 1941 do jara 1942 byly na území protektorátu vysílány desanty s úkoly kurýrními a spojovacími (Percentage, Steel) zpravodajskými a organizačními (Silver A, Silver B, Zinc) diverzními (Bioscop, Bivouac, Intransitive) i teroristickými (Antropoid, Tin). Úspěšně provedený atentát na říšského zastupujícího protektora Reinharda Heydricha paraskupinou Anthropoid 27. května 1942 je opravdovým vrcholem snažení západního odboje. Ovšem následný teror heydrichiády těžce postihl domácí odboj a zpřetrhalo se i spojení s Londýnem. Proto II. odbor usiloval v co možná nejkratší době spojení obnovit.
Už na podzim roku 1942 byly připraveny k výsadku další desanty (tzv. II. výsadková vlna). Zde uveďme skupinu Antimony a další dva desanty Iridium a Bronse. Ty ovšem byly sestřeleny při návratu z nepovedeného výsadku. Po této katastrofě se prozatím další vysílání přerušilo. Vysílání paraskupin na území protektorátu bylo obnoveno až v jarním operačním období roku 1944 a to kvůli naprostému nedostatku zpráv o připravovaném ozbrojeném povstání v českých zemích v posledních dnech války. V rámci III. operační vlny bylo vysláno na území protekrorátu výsadků osm: čtyři do Čech (Calcium, Barium, Sulphur, Chalk), čtyři na Moravu (Clay, Carbon, Spekter, Potash).
© Clay-Eva.cz