V neděli 22. dubna 2012 se uskutečnil pietní akt na Ploštině, kterého se pravidelně zúčastňují desítky lidí, ale i vrcholní představitelé státu, krajských a obecních samospráv. Zatímco velké vzpomínkové akci nechyběl patos, podpořený přítomností významných čestných hostů a armády, naše prožitky z toho místa byly intimnější a odehrávaly se více v niterných pocitech. Nádherná horská krajina velice kontrastuje s neštěstím, které se tu před 67 lety odehrálo.

Ploština, Prlov a Vařákovy Paseky – to jsou tři místa ve valašských kopcích, které poznamenaly na úplném konci války lidské tragédie. Příběh Ploštiny je z nich asi nejznámější, pravděpodobně proto, že si vyžádal nejvíce obětí.

V listopadu 1944 se ze Slovenska do Vizovických vrchů a Beskyd přesunuly jednotky partyzánů z brigády Jana Žižky a to pod vedením majora Dajana Bajanoviče Murzina. Partyzáni si zvolilli za novou základnu drnovickou osadu Ploština a samoty v jejím okolí. Odtud partyzáni podnikali své záškodnické akce. Na jaře roku 1945 však do partyzánského oddílu pronikli dva placení konfidenti gestapa – Oldřich Baťa ze Zlína a František Machů ze Zlámance. Poznali rozložení a počty partyzánů i pasekáře, kteří jim pomáhali. Dne 18. dubna 1945 zběhli z hlídky a dostali se do Zlína na gestapo. Na základě jejich informací byla uspořádána trestní akce německého policejního komanda SS a speciální protipartyzánské jednotky Josef. Výchozím bodem jednotky byly Vizovice. Odsud vyrazily dvě skupiny Němců a s nimi i zrádci Machů a Baťa. Smyčka se stahovala okolo Ploštiny. Partyzáni byli včas varováni a podařilo se jim utéci do lesa pod Klášťov. Pasekáři zůstali v domnění, že když Němci partyzány nenajdou, tak se jim nic nestane. Ale zrádci ukazovali na domy a konkrétní lidi, kteří partyzánům pomáhali. Němci prohledávali domy, vyslýchali, rabovali, rozbíjeli, brali jídlo, oblečení, cennosti, dobytek. Pasekáře bili do krve a chtěli vědět, kde se nacházejí partyzáni. Pak začali zapalovat domy, zaháněli do nich obyvatele, stříleli je a zaživa upalovali.

Na Ploštině shořelo 10 domů a našlo smrt celkem 23 mužů a 1 žena, z toho 9 lidí z Drnovic, 7  z Vysokého Pole, 5  z Tichova, 2 z Pozděchova a 1 z Lačnova. Oběti této tragédie byly pohřbeny v pondělí 23. dubna na hřbitově v Újezdě. Ten samý den však řádění fašistů pokračovalo. V Prlově bylo zastřeleno, upáleno a oběšeno 18 občanů, z toho 5 žen. Ještě 2. května 1945 byly vypáleny nedaleké Vařákovy paseky u Lačnova, kde zahynuli 4 občané.

Všechny tyto hrůzné činy se odehrály několik dnů před osvobozením republiky. Zrádce Baťa byl po válce 30. srpna 1945 odsouzen v Uherském Hradišti k trestu smrti oběšením a Machů byl při útěku zastřelen u Klučenic v okr. Milevsko.

Ploštinské domy byly znovu postaveny roku 1947 a téhož roku také byla vysvěcena nově postavená kaple P. Marie Bolestné, na jejíchž pilířích jsou desky se jmény všech zavražděných pasekářů. Každodenní život se tady ale už nevrátil. V 70. letech byla Ploština vyhlášena Národním kulturním památníkem. Dominantou celého místa je památník obětem II. světové války a okupace. Památník byl vybudován na malém návrší nad osadou  v roce 1975 a to k 30. výročí osvobození a nově zrekonstruován Zlínským krajem v roce 2008. Je zde také vybudována expozice Muzea jihovýchodní Moravy ve Zlíně.

informace čerpány také z: http://www.obec-drnovice.cz/plostina/

Je pátek 13. dubna 2012. Přes sto lidí různého věku i profese už přes den v práci, ve škole, doma, nebo třeba v dopravním prostředku přemýšlí, že večer nastane něco ne tak obvyklého. Tito lidé nestráví dnešní večer a noc u televize, v hospodě, v divadle, v kině, ani na diskotéce a přesto budou vzhůru až do svítání… Co se to bude dít? Jaká událost je donutí vydržet beze spánku až do rána…?

Je to noční pochod… Ne tak obvyklá věc. I přes den je 30 nebo 36 kilometrů pěkná námaha a jít to v noci a v lese? A pro některé v naprosto neznámém lese vzdáleném téměř tři sta kilometrů od domova…? Dokonce s vidinou větrného a deštivého počasí? Čiré bláznovství, řekl by jeden. Ale tito lidé i přes to vyrážejí na tuto trasu. Co je nutí, kde je ta hnací síla, která je donutí vyměnit teplý suchý domov a měkké peřiny za noční nevlídný les?

Odpověď na všechny tyto otázky je hodně individuální a specifická pro každého účastníka. A letos to byli 104 účastníci. Nejmladšímu bylo 13 let a tomu nejstaršímu 78 let. Někteří účastníci to měli na start pochodu jen několik desítek metrů od domova v Hostišové a jiní přijeli až z Velkých Popovic – což je po silnici 270km! Jejich přesný důvod účasti na pochodu asi nebyl naprosto totožný. Ale každý si mohl na vlastní kůži a hlavně nohy zkusit, jak asi vypadal noční přesun parašutistů skupiny Clay 13. dubna 1944 noční krajinou tehdejšího Protektorátu Čechy a Morava ke kontaktním osobám.

Letošní ročník byl význačný tím, že nás čekalo několik novinek. Před zahájením pochodu byli na Obecním úřadu v Hostišové vyznamenáni někteří paraveteráni medailí Klubu výsadkových veteránů z Holešova. Medailí byl oceněn i výsadek Clay a organizátoři Nočního vzpomínkového pochodu Clay-Eva. Tuto medaili převzala Marta Koppová – starostka obce Hostišová, kde bude medaile uložena. Další novinkou byl příslib Armády České republiky, že na slavnostním zahájení provede seskok tří parašutistů s kruhovými padáky. Seskok se však musel uskutečnit dříve, než bylo do poslední chvíle plánováno. Naštěstí ale účastníci stihli dorazit a byli dopraveni včas, aby tuto podívanou nezmeškali. Seskok provedla trojice parašutistů ze 102. průzkumného praporu generála Karla Palečka z Prostějova v čele s nadporučíkem Jílkem. Seskok provedli z vrtulníku Mi-17 a krátce po seskoku položili kytici k pomníku paraskupiny Clay-Eva.

Po této novince pokračoval už tradiční zahajovací ceremoniál s hudbou od skupiny Hostband, několika historickými informacemi od Ondřeje Machálka, krátkým projevem starostky Marty Koppové, zdravicí Čestmíra Šikoly ml. a položením kytic u pomníku. Následovala československá hymna, kterou bez doprovodu zpívali všichni zúčastnění. Celý ceremoniál moderovaný už tradičně Michalem Mynářem vyvrcholil trojitou čestnou salvou z pušek Klubu vojenské historie – Hraničářského pluku 19 a poté trojitou salvou z děla téhož klubu. Zahájení se letos zúčastnil syn velitele Antonín Bartoš ml., syn radisty Čestmír Šikola ml., Jan Štokman – synovec šifranta Jiřího Štokmana, dcera spolupracovníků Zicháčkových – paní Bohunka, dcera spolupracovníků z Prušánek – paní Blaženka Imrichová.

Poté se už účastníci vydali na start pochodu. Přihlížející se stihli ještě podívat na statickou ukázku vrtulníku Mi-17, který dosedl nedaleko v poli u Hostišové.

Start pochodu provázel déšť. V tomto nečase se na start z Hostišové vydalo celkem 43 účastníků. Z toho 38 na delší 36-ti km trasu Hostišová-Bystřice pod Hostýnem a 5 na trasu symbolickou – z Hostišové do Rackové. Na start v Rackové, na 30-ti kilometrovou trasu Racková-Bystřice pod Hostýnem, se postavilo 61 účastníků. Několik minut po odstartování poslední skupiny se počasí umoudřilo a pršet přestalo. To bylo zhruba ve 21.00 h.

Na kontrolní stanoviště U Tří kamenů přicházely skupinky účastníků od půl noci až asi do půl čtvrté ráno. V noci bylo dosti větrné počasí.

Do cíle pochodu přicházeli účastníci od dvou hodin ráno až asi do půl sedmé. Tady dostali už tradiční chléb se sádlem a cibulí, teplý čaj a také razítko do pamětního listu potvrzující absolvování pochodu.

Pochod opět prověřil tělesnou a psychickou zdatnost jednotlivých účastníků, někdy i semknutost skupinek a také pomoc jiným účastníkům pochodu v nouzi. Ať už šlo o únavu, nebo o problémy například s baterkou. Některé účastníky hnala k cíli už jen vidina chleba se sádlem a cibulí, ale všechny asi představa krásných naducaných měkkých a voňavých peřin. Tehdy si každý uvědomil, jak těžké to asi parašutisté Antonín Bartoš, Čestmír Šikola a Jiří Štokman po třech dnech pochodu Hostýnskými vrchy měli…

zapsal: Marek Bartošek

Účastnili jste se letos pochodu? Napište nám svůj příběh, který jste během pochodu zažili. Třeba i příběh, jak jste se na pochod připravovali a jak reagovalo okolí na to, že jdete na neobvyklou věc, jakou je noční pochod. Pokud jste se zúčastnili dřívějších pochodů, tak nám můžete napsat i příběh z dřívějšího ročníku. Na Vaše příběhy se budeme těšit a postupně je zveřejníme a nejlepší bude oceněn.

Příběhy zasílejte na e-mailovou adresu clay-eva@seznam.cz

Vážení přátelé,
už dnes, v pátek 13.4.2012,  se uskuteční další ročník Nočního vzpomínkového pochodu Clay-Eva. Jedná se o devátý ročník této akce. Akce započne v Hostišové v 19.00h. Účast na akci přislíbili synové členů paraskupiny pan Antonín Bartoš ml. a Čestmír Šikola ml. i synovec Jan Štokman. Akce se zúčastní i další pamětníci, nebo jejich potomci. Zúčastní se i Klub vojenské historie – Hraničářský klub 19, který už tradičně nastoupí se svou čestnou jednotkou a na závěr provede čestnou salvu. Zúčastní se i zástupci klubů výsadkových veteránů z okolí. Ať už z Holešova, Olomouce, nebo Zlína.

Při dobré meteorologické situaci přiletí i vrtulník Armády České republiky a bude proveden výsadek tří parašutistů z prostějovské jednotky.

Všem přihlášeným by měl přijít mail s podrobnějšími informacemi k celé akci včetně hesla do zaheslované stránky. Pokud se tak nestalo, tak nás co nejdříve kontaktujte.

Těšíme se na společnou akci!

Poslední možnost přihlášení na letošní ročník je dnes, tj. 9. dubna 2012, do 15.00 hod.